Historie půjčování peněz

Peníze si lidé půjčovali odjakživa. Kdo se dostal do platební neschopnosti, musel si půjčit. Půjčování peněz má tedy dlouhou historii. Rovněž půjčování financí a finančních prostředků za úplatu je velmi stará věc. Dalo by se říci, že půjčování peněz je tak staré jako dějiny peněz samy. Vedle půjčování peněz však lidé praktikovali i půjčování věci a dobytka. A to v zásadě platí také dnes, když nemáš peníze, dáváte do zástavy svou nemovitost či cenné věci jako zlato, obrazy, automobil, elektronika atd.

První zprávy o půjčování peněz za úplatu nás vedou do Mezopotámie a Starého Egypta. Tedy do tehdejších nejvyspělejších zemí a státních útvarů. Tento zvyk se pak samozřejmě nevytratil, ale pokračoval dále v řeckých městech i v antickém Římě. Půjčování peněz za úplatu se pouze nelíbilo některým velkým světovým náboženstvím. Především křesťanství tuto praxi silně kritizovalo, neboť dle názoru křesťanské církve byl úrok za půjčování peněz neslučitelný s vírou v Boha. Dalším kritickým argumentem proti půjčování peněz za úroky byla myšlenka, že půjčování finančních prostředků samo o sobě nevytváří žádné hodnoty. Proto až do dnešních dnů říkáme, že značně vysoký úrok je „nekřesťanský“ nebo „nemorální“.

Taktéž druhé vlivné světové náboženství islám má s půjčováním peněz za úroky značné problémy a dodnes půjčování peněz na úrok nepovoluje.

Křesťanství a islám po dlouhou dobu půjčky brzdil, takže se většinou praktikovaly tajně a nelegálně. Zlom a větší rozmach v půjčování peněz začíná až v časech zámořských objevů a kolonizace. Proč zrovna v této době? Tato přelomová doba byla totiž velmi silně spojena s velkou a značkou poptávkou po úvěrech. Zhruba od počátku 16. století se půjčování za peníze dostává do pohybu a postupem času se stává běžnou součástí našeho života.